úplněk ve znamení Býka 12.11.2019

11.11.2019

12.11.2019 ve 14.34h máme úplněk ve znamení Býka.


Tento úplněk je poněkud zvláštní. Těšila jsem se na klidnou pohodovou vibraci Býka, ale nic z toho nepřišlo. Naopak. Vnitřní představa a vnitřní potřeba se s tou vnější realitou tak moc rozcházejí, až mě ta disharmonie úplně pohltila.

Možná to cítíte také a jen těžko se Vám stejně tak jako mě daří nalézt alespoň malý soulad v nás samotných nebo alespoň okolo.

Není to jednoduché. Hledejte a všímejte si třeba i těch nejmenších maličkostí. A možná to máte stejně jako já a musíte se do toho až nutit. Ta zemská tíže tohoto úplňku, to dovršení je tentokrát tak mocné, že se nám ten soulad možná ani nepodaří najít.

Pokud chceme do hlavy dostat něco jiného než tam je, musíme na něco jiného začít myslet, jinak to nepůjde.

Pak zbývá jediné, žít a čekat až se energie vyrovnají. Snažte se být v přítomnosti. Jste-li šťastnější a Vaše myšlenky jsou naladěny na optimistickou vlnu, tiše závidím a z celého srdce Vám to přeji. To je totiž to jediné co může zabrat, optimismus. Spojte se s přírodou. Jděte ven, poproste stromy o trochu toho jejich moudra a síly ještě než nadobro usnou v zimním spánku. Shrabejte listí, udělejte z nich kupku a zachumlejte se do nich. Pohlaďte čtyřnohého kamaráda, je jedno zda je Váš vlastní či nikoli. Zkuste zavnímat tu úžasnou moc přítomného okamžiku a radosti z pouhopouhé existence. Z tohoto příkladu bychom se měli učit. Pokud ani to nezabere a světlo na konci tunelu stále nevidíte, pak věřte, že po těžké noci bílý den vždycky přijde. Ale stejně jako se připravujeme když jdeme spát, připravme se na ranní sluníčko, abychom ho nepropásli.

Velkým tématem tohoto úplňku je naše JÁ, naše touhy a náš strach

Zemská přitažlivost je doopravdy někdy tak moooc silná... Kolikrát spadneme ještě dál a hlouběji než se původně zdálo. Pak není jednoduché opět vstát. Když není přítel ani nikdo jiný, kdokoli, kdo by tu byl a natáhl svou ruku s pomocí. Je těžké se zvednout a nalézt alespoň kompromis. Někdy se mi zdá, že výrok: " Vesmír nás nikdy nenechá padnout a nikdy nám na záda nenaloží tolik abychom to nemohli unést" jsou jen laciná slovíčka, taková berlička, stébélko, kterého se tonoucí chytá... Protože mi kolikrát přijde, že právě v těchto chvílích Společenství duchovních tvorů mlčí a čeká co my na to, jak se zachováme a co uděláme. Tak přesně v těchto chvílích si zbudeme sami. A právě v těchto chvílích jsme sami pro sebe tím nejlepším přítelem, my sami se přece nejlépe známe, známe všechna svá malá i velká tajemství, nic před sebou neutajíme. Zkusme si popravdě říct "z očí do očí" co právě teď potřebujeme, pohlaďme se sami, když okolo nikdo jiný není a řekněme si něco pěkného, povzbuzujícího. Můžeme si klidně poplakat anebo zakřičet, zadupat. Náš přítel v nás to nebude hodnotit, bude s námi ať uděláme cokoli.

A právě k tomuto nemám radu, snad právě proto, že se mě to velmi osobně dotýká a tak jsem o radu požádala OSHO ZEN TAROT.

Karta MISTRA, která se mi ukázala, mě naplnila posvátnou úctou.

Pak tedy rada zní: "nehledejme cíl naší cesty, nesnažme se měnit chod věcí. Buďme světlem sami pro sebe. Hledejme Mistry a Učitele a nechme na sebe působit jejich energii, která v nás probudí naši vlastní energii, naši vlastní touhu být tím, kým můžeme být. Opravdoví Mistr to v nás vidí ještě dříve, než my sami otevřeme oči.

Krásný úplněk všem

autor: MD